WORKSHOP – Vliv komunikace na chování dítěte „VÍCE“
PÉČE O HANDICAPOVANÉ – Projekt „Nejste na to sami“ „VÍCE“
PÉČE O SENIORY – Výcvik pro management + Pomoc pracovníkům v přímé obslužné péči „VÍCE“
PÉČE O SENIORY – Spolupráce personálu na pracovišti „VÍCE“
WORKSHOP – Jak komunikovat s dítětem s handicapem – pro Střediska rané péče (PA, HK) „VÍCE“
PŘEDNÁŠKA – Komunikace vedoucích na dětském táboře „VÍCE“
PŘEDNÁŠKA – Pro mladé lidi – jak správně komunikovat „VÍCE“
RODINA – Maminka se třemi „divokými“ kluky předškolního věku „VÍCE“
WORKSHOP – Vliv komunikace na chování dítěte
Druhý červnový čtvrtek byl v Sedmikrásce zasvěcen efektivní komunikaci v rodině a výchově dětí. Od 10 hodin proběhla na toto téma diskuse s ing. Taťánou Blažkovou. Účast na diskusi byla hojná a beseda tak proběhla velmi živě a s mnoha doplňujícími praktickými poznámkami. Paní Blažková, mj. matka tří dětí, nám srozumitelným způsobem objasnila základní přístupy k dětem podle jednotlivých emočních typů (sangvinik, cholerik, …) a na video ukázce v praxi demonstrovala, jak může vypadat komunikace mezi rodičem a dítětem (dětmi), kdy si obě strany vzájemně naslouchají a rozumí. Vzhledem k živému ohlasu na tuto besedu by bylo dobré se k tématům výchovy a komunikace v rodině v Sedmikrásce vrátit i v budoucnu.
2011/02 – Petra Kotásková Šenkýřová, KMC – Lístky Sedmikrásky č.7-8/ročník 7. “ZPĚT“
PÉČE O HANDICAPOVANÉ – Projekt „Nejste na to sami“
V úvodu mého hodnocení musím poděkovat za celý projekt zaměřený na osoby pečující o své nejbližší. Moc mne potěšilo to, co jste pro nás připravili, a že má o nás někdo zájem. Kurzy komunikace s Vámi byly moc příjemné a poučné. Nikdy bych netušila, že stačí tak málo, aby byla komunikace příjemná, a to správné slovíčko vyřčené v pravou chvíli, navodilo ty dobré vztahy. Snažila jste se nás to učit na praktických videonahrávkách, a když to člověk vidí, tak si uvědomí, že opravdu někdy stačí tak málo, aby jste zpříjemnili život druhým i sami sobě. To, co jste nás naučila se dá použít nejenom ve vztahu k těm, o které pečujeme, ale i ve vztahu k ostatním členům rodiny i v komunikaci s cizími lidmi. Hodně mi to přineslo. Ještě jednou děkuji.
2010/12 – Helena Středová “ZPĚT“
Děkuji, že si na nás někdo vzpomněl. Doposud se mi nestalo, že by se někdo zajímal o mně, jak já se cítím a co sama prožívám a to za celé dlouhé období, kdy pečuji o svého syna a dojíždím za svou maminkou s omezeným pohybem a dysfázií. Videotrénink interakcí mi pomohl ve dvou oblastech. V jedné jsem poznala, co ještě mohu zlepšit. V druhé oblasti jsem se v mnohém uklidnila, že dělám přirozeně správně, že se nemusím nervovat, že dělám maximum… a naplnilo mě to pokojem. Velkým přínosem bylo zapojení do tréninku celé rodiny. Zejména vyjasnění některých přístupů k synovi s manželem.
2010/12 – Jana Čabanová “ZPĚT“
PÉČE O SENIORY – Výcvik pro management + Pomoc pracovníkům v přímé obslužné péči
Metoda výcviku videotréninku interakcí probíhá v Městském středisku sociálních služeb Oáza v Novém Městě nad Metují v několika cyklech:
První bloky absolvoval management střediska a výcvik byl zaměřen na konkrétně specifikované zakázky:
- na řízení pracovních porad
- na komunikaci s ostatními tak, aby se cítili respektováni a uznáváni
- na zvládání spolupráce s různými typy a temperamenty jednotlivých osobností
Další spolupráce s paní ing. Táňou Blažkovou byla zaměřena na pomoc pracovníkům v přímé obslužné péči a týkala se
- porozumění projevům jednotlivých klientů
- způsobu motivace a dávání pozitivní zpětné vazby klientům k jejich aktivitám
- ošetření strachů a obav klientů
- vytváření příjemné atmosféry a tím předcházení případných konfliktů
- umění reagovat na svízelné situace
Práce probíhala buď ve dvojicích či malých skupinkách. Na natáčení vždy navazovaly zpětnovazebné rozhovory, které umožňovaly jednotlivým účastníkům znovu si uvědomovat pozitivní dovednosti, které při natáčení rozhovoru VTI poradce zaznamenal. Velice přínosné bylo zpracování, vysvětlení a rozebrání dvou souhrnných kasuistik zaměřených na verbální a neverbální komunikaci.
Počáteční rozpaky v týmu byly velice záhy rozptýleny. Zaměstnanci pochopili, že tato technika je bezpečná, příjemná. Pracuje s dovednostmi jednotlivce, posiluje jeho sebevědomí, nepoukazuje přímo na to, co člověk neumí, naopak učí se ze svých pozitivních příkladů. Není zbraní v rukou zaměstnavatele, spolupráce se odvíjí mezi VTI poradcem a jedincem, který chce na dané zakázce spolupracovat, souhlasí s ní.
V případě MSSS Oáza Nové Město nad Metují vznikly výše zmínění nahrávky, ve kterých zveřejněné výstupy ukázaly nejen na kvalitní komunikační dovednosti jednotlivců, jak v rovině verbální, tak neverbální, ale zároveň pomohly motivovat nové kolegy ke změnám v komunikaci.
Doporučujeme videotrénink interakcí jako velice užitečnou, příjemnou, účinnou a bezpečnou metodu pro osobní růst v komunikačních dovednostech jednotlivce, rodiny, užšího i širšího společenství.
2010/09 – Marie Rohulánová, ředitelka MSSS Oáza, Nové Město nad Metují “ZPĚT“
PÉČE O SENIORY – Spolupráce personálu na pracovišti
Když jsem o tématu videotréninku interakcí slyšela, asi před 5 lety od své nadřízené, moc mě toto téma neoslovilo.
Minulý rok jsem spolupracovala s VTI poradcem a změnila jsem názor. Při prvním natáčení pracovní situace jsem velmi vnímala kameru, vadila mi. Dalším natáčením tento pocit vymizel a mohla jsem přirozeně vnímat danou situaci. Po každém natáčení následovala zpětná vazba a rozbor, kde bylo vidět mé jednání, chování při určitých situacích. Zjistila jsem, že v mnohých situacích jednám přirozeně správně. Naopak v jiných situacích jsem se naučila více vnímat druhou osobu, vžívat se do jejích pocitů.
Dnes již videotrénink vnímám úplně jinak. Tato metoda se mi velice líbí, všem ji doporučuji, jelikož si myslím, že je dobré poznat sám sebe.
2010/02 – Jarmila Kaválková, vrchní sestra MSSS Oáza, Nové Město nad Metují “ZPĚT“
WORKSHOP – Jak komunikovat s dítětem s handicapem – pro Střediska rané péče (PA, HK) – komentáře účastníků
- přednáška byla zajímavá, měla spád, poskytla nám pár prvních rad a triků, které se dají velice dobře doma vyzkoušet bez dalších plánovaných setkání. Určitě bychom rádi využili spolupráci pomocí videotréninku interakcí, abychom více poznali, jak k dětem přistupovat a komunikovat s nimi, aby byly šťastnější a pohodovější – rodiče 35 + 42 let
- tato přednáška nám velice pomůže k pochopení a komunikaci mezi otcem a dcerou (4,5 let – downův syndrom) – Alice a Jiří, 38 let
- pochopil jsem několik detailů, které jsou při komunikaci s dítětem důležité a které mi unikaly – Milan, 37 let
- přednáška byla velmi zajímavá, zaujala mě nutnost uvědomit si rozdílnost povah mé a dětí a podle toho uplatňovat nároky na děti – Eliška, 35 let
- teď vím, čeho si mám u dětí všímat, jak lépe na ně reagovat
- přednáška mi pomohla aktuálně řešit některé problémové situace (např. když dítě vzdoruje)
- uvědomila jsem si specifický přístup k dětem v pubertě
- uvědomila jsem si, že mohu s dětmi komunikovat lépe a do života jim dát více
- porozuměla jsem, jakou úlohu má „pojmenování“ v komunikaci – neuvědomovala jsem si, že čtyřletému dítěti bude pojmenovávání činnosti (příjem jeho iniciativ) přínosem a že se může chovat úplně jinak, než když věci a činnosti nepojmenuji
- změním chování ke svým dětem a zvýším svou komunikaci s nimi
- pojmenovávání toho co dělám nebo cítím já či druhý mi pomůže ve vztahu s partnerem a pomohlo mi to vyřešit spoustu nezodpovězených otázek o výchově dítěte – budu více chválit a komentovat, co dělá dobře
- moc mi to pomohlo v mém rozvoji jak duchovním, tak i vzdělávacím
- ujasnila jsem si věci, které jsou zřejmé, ale člověk si je neuvědomí, zapomíná je používat – je snazší sklouznout do emocí, je obtížné odhodlat se pracovat sám na sobě
2010/06, 2010/09 “ZPĚT“
PŘEDNÁŠKA – Komunikace vedoucích na dětském táboře
Přednáška Táni Blažkové o komunikaci s dětmi se mi líbila nejen proto, že prezentovala pro mne zajímavá fakta a přístupy, ale i pro názornost. Vidět konkrétní příklady komunikace a možnost porovnat si přednášené téma se záznamem reálné situace bylo rozhodně přínosné a vedlo u mne i k lepšímu zapamatování přednášeného tématu. Pro nácvik komunikace je tato metoda rozhodně výborná a lektorka ji umí výborně použít.
2010/06 – Václav Klamta “ZPĚT“
PŘEDNÁŠKA – Pro mladé lidi – jak správně komunikovat
- líbilo se mi používání ukázek jako názorného materiálu, opravdu to nenudilo – 17 let
- na programu byla dobrá ukázka, bez ní by to nebylo tak dobrý – 18 let
- je důležité zopakovat problém a mluvit o stejné věci – 15 let
- poučil jsem se, že si mám více dávat pozor na přijímání rozhovorů a soustředit se, když s někým mluvím – 21 let
- zaujalo mě, jak se dají rozebrat různé situace v rozhovorech, jak se dají řešit různé problémy bez zbytečných hádek a jak předcházet nepříjemným situacím – 25 let
- uvědomila jsem si, že komunikace je důležitá a je spoustu věcí, které se dají zlepšit – donutilo mě to zamyslet se nad svou komunikací – 20 let
- velmi se mi líbil náčrt možností ve vedení ne úplně příjemného rozhovoru – myslím, že se takto dá lehce předcházet konfliktům – 25 let
- nikdy jsem neslyšela o pojmenování – zaujalo mě, jak pojmenování pomůže k pochopení druhého člověka a rozvede rozhovor dál – 17 let
2010/01 “ZPĚT“
RODINA – Maminka se třemi „divokými“ kluky předškolního věku
V létě mně byla paní Blažkovou nabídnuta možnost poradenství pomocí metody videotréninku interakcí. Moje první reakce byla hodně silná. TEĎ NE! Přišlo mně to velice zajímavé, ale vnímala jsem, že na to není ten pravý čas, že tomu potřebuji dozrát, některé věci nejdříve sama v sobě zpracovat. A nebyla jsem si vůbec jistá, jestli chci někoho takto pouštět do soukromí.
Změna přišla asi za 3 měsíce. To jsem cítila, že bych to ráda zkusila. A že bych byla vděčná za zpětnou vazbu k mému vztahu k dětem. Máme 3 kluky ve věku 6, 4½ a půl roku. Jejich výchova pro mě není vůbec jednoduchá. Mají často hodně přecitlivělé a bouřlivé reakce a jsou divocí. To jsou polohy, které já ve svém temperamentu nemám.
Chtěla jsem se zaměřit na to, jak dávat dětem lépe hranice, jak s nimi lépe komunikovat.
Při prvním setkání jsem měla obavy, jaké to bude, jak budou reagovat děti, jestli se „výchovně neshodím“. Vnitřně jsem se uklidňovala, že právě když se něco nepovede, je to šance, abych se něco o sobě dozvěděla a mohla to měnit. Tedy „čím hůře, tím lépe.“ A obavy úplně zmizely. Po prvním rozhovoru jsem zjistila, že cílem není hledat chyby, ale to, co ve vztahu funguje. Po tomto začátku jsem se na každé další setkání těšila.
A tak máme natočeno několik ukázek – jak si hrajeme, zatápíme, snídáme, vaříme… Z každého videa jsem si odnesla něco cenného pro můj život.
A co mně nahrávání dalo?
- Povzbuzení, že mnohé dělám dobře a mohu to rozvíjet.
- Uvědomila jsem si několik věcí, které mně manžel sice říkal, ale já to neviděla a nechápala (např. moment, kdy si povídám s prostředním synem, ale nevnímám, že nejmladší pobrekává a dožaduje se pozornosti).
- Lépe se mi daří řešit některé situace tím, že pojmenovávám pocity dítěte. Pomohu mu tedy, aby se orientovalo v tom, co prožívá a dávám najevo, že mu rozumím a vím, jak mu je.
- Více jsem si uvědomila, že výchova je proces, že se mohu mnohé věci učit, měnit své návyky a tím i chování dětí.
Ideální by bylo, kdyby se natáčení účastnil i můj manžel. Mohla bych jistě získat nové podněty pro vztah k dětem i k nám, jako manželům. Pro něho ale představa natáčení znamenala velký stres a problém. Jsem ráda, že se aspoň účastnil některých zpětnovazebních rozhovorů. Považuji metodu videotréninku interakcí za velmi prospěšnou a jsem vděčná za tuto zkušenost.
2009/11 – Pavlína, 36 let “ZPĚT“